Obsah

Obec Běleč je poslední obcí kladenského okresu ve směru na Křivoklát, leží na hranici tří
okresů - kladenského, berounského a rakovnického. Výměra katastru obce činí 1849 ha,
nadmořská výška 429 m n.m. Celý katastr leží v CHKO Křivoklátsko - v tom lokalita Natura -
Ptačí oblast Křivoklátsko 880 ha, Národní přírodní rezervace Vůznice 66 ha, Lánská obora 553
ha. První zmínka o obci je z roku 1352. V současné době zde žije 322 obyvatel.

Historie obce

Ves Běleč vznikla při dávné lovecké stezce z Prahy na hrad Křivoklát. Ve své ranné historii patřila ke zboží
Křivoklátskému, tedy českým panovníkům.


Okolní lesy vlastnila odedávna obec a sahaly až do údolí Klíčavy. V minulosti bývaly příčinou mnohých
sporů mezi místními obyvateli a královskými úředníky či lesními. Král Rudolf II. se snažil vše uklidnit, a
proto žádal, aby Běleč byla připojena ke Křivoklátu. V roce 1594 toto sněm konečně povolil a od té doby
patří Běleč přímo pod Křivoklát. Za třicetileté války /1618-1648/ byla ves tak poničena a vypálena, že jen
pět statků zůstalo obydlených a pole ležela ladem. Šest statků bylo pustých. Je písemně zaznamenáno,
že zdejší osadníci se živili /rok 1655/ plavením dříví po řece Mži /dnes Berounka/. Panské dříví plavili do
Prahy.


Od dávných dob byla v každé vsi rychta. V Bělči známe jméno rychtáře z roku 1598 - byl to Jan Kota,
který ji koupil od rychtáře Václava. Po něm nastoupil jeho syn Bartoloměj. V roce 1666 jeho syn Šimon.
Roku 1678 koupil rychtu Václav Vosyka. Rod tohoto jména žije v naší obci doposud a vyšli z něho mnozí
významní lidé.

V roce 1683 koupil hrad Křivoklát Valdštejn a s ním získal i Běleč, ve které zabral oba panské dvory a
také všechny lesy. Jako díkůvzdání dal v roce 1704 opravit kostel svatého Mikuláše a roku 1717 dal při
hřbitovní zdi na zděné podezdívce postavit dřevěnou, šindelem krytou zvonici.


S bělečskou minulostí jsou neodmyslitelně spjaty dva šlechtické rody - Běšínové z Běšin a
Furstenberkové. Areál panského statku zakoupili od rodiny Kabátových baroni Běšínové z Běšin. V roce
1863 nechali celý objekt přestavět na honosné panské sídlo. Ve Bělči skončili po I. světové válce. Upsali
velké válečné půjčky rakouské armádě a po skončení války přišli o všechno jmění, a tak se odstěhovali do
Rakouska. Další panský dvůr vlastnila německá knížata z rodu Furstenberků. Všichni obyvatelé Bělče byli
podanými na jejich panství, museli tvrdě pracovat a to i malé děti, ale za to neměli hlad a bídu.
Furstenberkové žili v obci několik století a dokonce ještě po 1. světové válce.

O životě v Bělči v období mezi světovými válkami se můžeme dozvědět z autentických zápisů v obecní
kroniky. Společenský život zajišťovaly dva spolky - Sbor dobrovolných hasičů a Dělnická tělovýchovná
jednota. Kromě Valných hromad pořádaly taneční Vínky, Šibřinky, koncerty, plesy a zábavy Oblíbena byla
zejména divadelní představení amatérských herců. V roce 1927 byla slavnostně otevřena tělocvična -
Sokolovna. Bělečské náměstí bylo v roce 1931 osázeno lípami a po té zakázán vjezd a parkování
dopravních prostředků.


Za druhé světové války - rok 1945 - se v okolních lesích a na hájovnách schovávali partyzáni z leteckého
výsadku Uragán pod vedením A.J.Sokolova.
Je nutno připomenout, že na katastru obce se nachází zřícenina loveckého hrádku Jenčov z počátku 14.
století. Jedná se o jeden z nejmenších královských hradů, jehož zakladatelem byl pravděpodobně Přemysl
Otakar II.

 

Význačné stavby

Jenčov

Malá zřícenina hradu na skalním ostrohu nad potokem Vůznicí. Původ na přelomu 13. - 14. století,
zakladatelem byl patrně Přemysl Otakar II. Půdorys tvořily 2 zděné budovy a na skále pravděpodobně
věž. Malebné místo v lůně křivoklátské přírody hojně navštěvováno turisty.

Jenčov

Kostel svatého Mikuláše

Kostel pochází z první poloviny 14. století, v roce 1352 se stal farním a byl k němu přidělen filiální kostel
Všech svatých v Bratronicích. Po té byl přidělen k farnosti Zbečno a v roce 1786 k Bratronicům. V
současné době patří kostel Římsko katolické farnosti Zbečno.V letech 1903 - 1904 prošel kostel rozsáhlou
rekonstrukcí, podle návrhu Eduarda Sochora byla postavena nová loď a sakristie. Oltář zdobil obraz sv.
Mikuláše, který držel v ruce košíček s jablky a v pozadí byla silueta kostela s gotickou
věží.Pravděpodobným autorem byl Petr Brandl. V 70. letech 20. století byl obraz vyňat z oltáře a
neodborně uložen, později zcizen. Pod kostelem byly zachovány velké sklepy, které sloužily jako sklady
ovoce v době, kdy v okolí obce byly velké sady /za Furstenbergů/
Hřbitov u kostela byl v provozu do roku 1927, kdy občané podali stížnost na pohřbívání uprostřed obce.

Kostel

Zvonice

Západně od kostela byla v roce 1717 přistavěna dřevěná zvonice. Dal ji postavit kníže Valdštejn jako
omluvu za zabrání panských dvorů a všech lesů ve Bělči. Od té doby byla již několikrát vyměněna střešní
krytina. V 90. letech 20. století byl ze zvonice zcizen zvon, který byl prodán do Rakouska.

zvonice